Michael Vašíček

Kapely:


Web:
www.folkcountry.cz/opory_hvezd/oporyhvezd-vasicek0407.htm

Na co hraje:
Michael Vašíček používá zesilovač MARKBASS LITTLE MARK II a box MARKBASS NEW YORK 121.

Informace:
„Jeden z muzikantů, který kvůli muzice obětuje vše.“ Tak charakterizuje Petra Šany Šanclová Michaela Vašíčka, kytaristu, baskytaristu, hráče na mandolínu a spoustu dalších nástrojů, který byl do konce roku 2006 jedním z hlavních pilířů skupiny, která si říkala Každý den jinak. Po jejím rozpadu ještě pracuje na DVD Vlasta Redl & KDJ z Lucerny, hraje společně s bubeníkem Davidem Velčovským v původní sestavě AG Fleku (Táborská, Viktorin, Markytán, Šobáň), spolupracuje s Ivo Viktorinem při jeho sólových koncertech, „něco začíná“ s basistou Tomášem Koudelkou (Vunderlem), občas hostuje v kapele MMS svého dlouholetého kolegy Karla Macálky a zaskakuje asi ve čtyřech dalších souborech. Kromě toho jako majitel studia a vydavatelství natáčí a vydává desky dalším umělcům. Například Petře Černocké. Někdejší představitelka filmové Saxany říká: „S Michalem jsem se osobně poprvé setkala v loňském roce na koncertě Vlasty Redla, kam nás pozval Karel Macálka. Měla jsem možnost domluvit se s ním na spolupráci na chystané desce. Dnes je Souhvězdí střelce už na světě a Michal je pod ním podepsán i jako vydavatel. Jezdila jsem totiž točit do jeho Studia Michael, do Černé Hory, a musím říci, že hodiny, které jsme společně strávili při práci, byly pro mě velmi poučné. Michal s Karlem totiž přede mnou vytvářeli album nikoli k obrazu svému, ale k obrazu jednotlivých písniček tak, jak si o to říkaly. O jednotlivých skladbách jsem měla celkem jasnou představu, protože jsem si je složila sama, ale výsledek opravdu předčil moje očekávání. Ocenila jsem jeho muzikantskou kázeň, se kterou k mému nekomplikovanému hlasu připojil průhledná a nápaditá aranžmá. Vytvořil moc pěknou a střídmou desku, plnou muziky, která hladí posluchače po srsti.“ Když jsem se Michaela Vašíčka zeptal, jakou muziku poslouchal jako malý kluk, odpověděl mi otázkou: „Co se tenkrát dalo poslouchat? To, co se sem dostalo komunistickým filtrem nebo co vysílal rozhlas a televize. Naštěstí jsem se záhy dostal k opravdové hudbě díky jednomu pánovi, který sbíral zahraniční nahrávky rockové, jazzové nebo vážné hudby. První, co mi pustil, byl Led Zeppelin, a to mě ovlivnilo na celý život.“ Dnes Vašíček jako vydavatel a majitel studia poslouchá velké množství hudby. „Teď mi tady zrovna hraje Chick Corea,“ prozrazuje muž, který se na kytaru začal učit v devíti letech proto, že „na klavír nebyly peníze a hammondky se tady nedaly sehnat“. Šany se s Vašíčkem seznámila už před lety v Bokomaře a později s ním hrála v Každý den jinak. Proto neváhala, za kým jím, když připravovala svou sólovou desku. Chválí: „Vždy mě fascinovala jeho vytrvalost, s jakou chtěl dosáhnout co nejlepší kvality zvuku. Velice se mi líbil jeho cit pro čistotu tónu a přesnou hru. Spolupracovat s ním bylo vždy příjemné. Když někoho takového vedle sebe máte, naučíte se od něj lehce pár kytarových fíglů. Občas mě obeznámil s nějakými technickými či elektrotechnickými záležitostmi. Naučil mě vnímat i věci, kterých jsem si dříve nevšímala – jemné rozdíly v aranžích a rytmech. Při natáčení desky Ze země vah jsme se oba často v názorech potkávali. Není nad to, když můžete někomu důvěřovat.“ Nejznámějším z projektů, na kterých se Michael podílel, byla samozřejmě kapela Vlasty Redla, o kterém Vašíček říká: „Vlasta je nejlepší skladatel, textař a muzikant, a to nejenom v naší zemi. Navíc se za každou cenu nehrne mezi tzv. hvězdy. A to je ten obohacující pocit, že děláte něco, za co se nemusíte stydět, i když nejste zrovna každý den v televizi.“ Pokud máte tu čest vystupovat řadu let po boku takové hvězdy, je chvályhodné, když přistupujete s pokorou i k písním méně známých umělců. Michael se významnou měrou podílel například na debutu loni zesnulého Petra Pololáníka, který v roce 2001 na stránkách našeho časopisu tvrdil: „Michael to přijal za svoje. S těmi písničkami se ztotožnil, a nechtěl to pustit z rukou dřív, dokud s tím opravdu nebyl spokojený. Jako hudební i zvukový režisér i všestranný muzikant na tom odvedl spoustu práce a já jsem byl moc rád, že to nebral suše námezdně.“ Málokdo odehrál s Vašíčkem tolik společných koncertů jako Karel Macálka. „V mém případě už zdaleka nejde jen o profesní spolupráci,“ tvrdí a pokračuje: „Za čtrnáct let v jedné kapele, v jednom autě či v hotelovém pokoji se lidi poznají tak dobře, že když potom skončí angažmá, tak se už buďto nemusí nikdy vidět, nebo je z toho přátelství, které nemůže ohrozit žádný průšvih na světě. Neumím úplně přesně vyjmenovat, čím vším mě Michael Vašíček obohatil, ale vím bezpečně, že jsme spolu tu společnou notu našli.“ Zeptal jsem se Michaela Vašíčka na jeho muzikantské sny. „Zahrál bych si s Druhou Trávou nebo třeba s Tomem Pettym. Rád bych zkusil hudbu k filmu a až to všechno pomine, tak bych hrál znovu s Vlastou Redlem.“ Milan Tesař Folk & Country 4/2007